Všechno co potřebujeme je láska

S touto novou ideou se vydáváme dobýt svět. Lásku potřebujeme všichni, není liž pravda. A je jí sakramentsky málo. V byznysu chybí úplně. Proto jsme vytvořili nový produkt s názvem reCreation 2.0, který jsme nejdřív tři roky úspěšně testovali sami na sobě a poté ho nabídli jednotlivcům, značkám i společnostem. K našemu velkému překvapení to funguje!

Cítíte se být vyčerpaní, frustrovaní, vysátí? Přestali jste v tom co děláte vidět smysl? Nevíte jak dál? Cítíe, že potřebujete svou firmu, značku nebo sebe samé znovuvytvořit na novém základě? Je na čase začít s reKreací 2.0. Těšíme se na nové příležitosti! A to nejlepší nakonec: cenu si určujete sami a platíte jen kolik chcete, protože všechno, co potřebujeme, je láska.

Limonáda a Hanibal

Jak jistě víte, v Limonádě jsme ujetý na víc věcí a jednou z nich je outdoor. O to víc nás těší, že se naším novým klientem stala společnost Hanibal, která je ve svém oboru nejlepší a má nakročeno k opravdu velkým věcem. Hoši, děkujem a těšíme se, co skvělýho spolu vytvoříme!

Limonáda má Esprit

Tak jsme se konečně dohodli a Nová Limonáda 2.0 začala pracovat pro ESPRIT. Pomalu ale jistě rozbíháme akcičky kolem obchodů této značky v České republice a online komunikaci. Moc se nám to líbí a věříme, že se to bude líbit i vám. Těšíme se na viděnou na fb page s názvem 'Najdi si svůj ESPRIT'.

Záznam vystouoení v Hyde Parku

Po vystoupení v pořadu Hyde Park minulý čtvrtek jsem byl doslova zasypán přívalem emailových a facebookových zpráv. Velmi mě překvapila hloubka osobních příběhů spousty z vás. Autentické výpovědi živých lidí, kteří prošli transformací (učinili životní obrat), pouze v jiném čase, jiném prostředí a za jiných okolností. Prakticky každý druhý text obsahoval poděkování a větu "mluvil jste mi z duše", což mně osobně přineslo potvrzení toho, že Duch doby je nakloněn a otevřen dalším originálním objevům nových možností Člověka na Zemi. Zkrátka už nejsme vystaveni na pospas tomu, co někdo někde vymyslí, předžvýká a naservíruje v jakékoli kulturální podobě. Reklama je jen jednou z forem a je stejně vyčerpaná, jako je kultura sama. A vaše reakce ukázaly, že má skutečný smysl pokračovat ve zkoumání a hledání nových možností. Děkuji České televizi za možnost zprostředkovat kontakt s Duchem a vám všem touto cestou děkuji za podporu, které si nesmírně vážím.

Změna není špatná, pokud jde dobrým směrem

Představujeme nejnovější počin z dílny NOVÉ LIMONÁDY 2.0 ve spolupráci (a výrazné spolutvorbě) s klientem Procusys. Následovat bude celoroční sociální, mediální a offline podpora. Milujem to!

Zbláznili jsme se?

Oslovil nás Marketing & Media s výzvou, abychom obhájili pozici agentury, která dělá jen to, co ji baví. Doslova nám napsali: "Na první pohled působíte zvláštně - sekli jste s reklamou? Co to je? Sekta? Zbláznili jste se? Předběhli dobu? Budete dělat jen co vás baví? Asi už máte vyděláno jinde...".
Musím říct, že mě upřímně potěšila i pobavila pestrost náhledů, jimiž může být náš 'přechod' zvenčí vnímán. Zůstal jsem ale trochu v rozpacích nad tím, jak 'obhájit' pozici agentury, která dělá co ji baví. Jak obhájit život sám? Jak mám psát o tom, že nám v celé šíři a hloubce došlo, že jsme se ocitli v druhé polovině času in-between (tedy úseku mezi) narozením a odchodem a nemáme už dál čas ztrácet čas? Co mám říct, abych se sám před sebou nepropadl hanbou za to, že jsem dvacet let chodil za prachy s klientama, kteří mě nezajímali a produkoval pořád dokola jedno velké nic? Nakonec mi pomohla věta z redakčního emailu: "Dělat co je baví by chtěli všichni, ale nakonec udělají vždycky ústupky. Maximálně se snaží, aby práce, kterou klient seškrtá, nakonec nevypadala úplně strašně, když už si za ní nemohou stát."

Pochopil jsem, že musím napsat o všem, co už mi za ty ústupky nestojí. Zde je naše 'obhajoba':

M&M mě vyzvalo, abych ve dvou tisících znacích obhájil koncept agentury, která dělá jen to, co ji baví. Zjistil jsem, že mi na to stačí čtyři slova: je to strašně fajn.
Stalo se mi to někdy v květnu minulého roku. Odjel jsem prezentovat jednomu korporátnímu klientovi. V zasedačce byli všichni, přibyla ovšem ještě jedna paní, která se vrátila z mateřské. Ženám po mateřské většinou dramaticky chybí životní energie. Přinesli jsme skvělou ideu, kterou tahle paní nakonec napůl a ještě blbě vykradla, aniž by řekla alespoň “bů”. Dobře, na podobně nedůstojné jednání jsem si v české reklamě za ta léta zvykl. Na co jsem si ale nezvykl je, že vás někdo bezostyšně energeticky vysaje a poškodí jen proto, že si říká ‘zadavatel’. Týden jsem se dával dohromady a následující pondělí jsem všem zaměstnancům Limonády řekl: “Už nikdy nevkročím k žádnému klientovi z pozice zaměnitelné reklamní ficky.” Tato věta spustila události roku 2011. S mým společníkem jsme se dohodli, že Limonádu 1.0 řízeně přivedeme do bodu nula a od nového roku začneme v NOVÉ LIMONÁDĚ 2.0 společně a svobodně dělat jen to, co nás doopravdy baví. Sehnali jsme si investora, se kterým nyní připravujeme pestrou škálu vlastních projektů pod novou paralelně fungující značkou Limeade, což vyplňuje 80% našeho času a kapacity. Zbylých dvacet procent jsme vyčlenili pro nové klienty, které si ovšem velmi pečlivě vybíráme. Dohodli jsme se, že se nebudeme zúčastňovat výběrových řízení, protože nám to přijde nedůstojné. Neděláme rozpočty, ani nevyjednáváme s prokurmentem, protože to co poskytujeme je zcela výjimečné. Ten, kdo si tu výjimečnost uvědomí s námi jedná jako rovný s rovným. Dohodli jsme se, že máme li začít pro někoho nového pracovat, musíme dopředu vědět PROČ pro něj chceme pracovat. Prakticky to vypadá tak, že osm z deseti nových příležitostí odmítáme, protože na ně nemáme čas a ty dvě, na kterých se vědomě rozhodneme tvořit, přinesou 80% užitku. Život je o lidech které potkáte a o tom, co s nimi vytvoříte. Když jsem se ohlédl za svou dvacetiletou reklamní kariérou, uviděl jsem jedno velké nic. Dávno zapomenuté kampaně s dávno zapomenutými lidmi. A to jsem se prostě rozhodl změnit.
Petr Václavek, NOVÁ LIMONÁDA 2.O

Přichází náramek Nike+ Fuelband

Oddělení vývoje v Nike v poslední době zřejmě nelenilo a proto tato značka právě přichází s horkou novinkou pro všechny sportovce-měřiče, posedlé zachycením každého svého kroku. Life-stylové měřící náramky jsou obrovsky rostoucím zcela novým segmentem, proto není divu, že na něj Nike takto reaguje. Samozřejmostí je propojení s komunitou Nike+ prostřednictvím cloudového smart-phonového řešení. Přiznám se, že mě novinka nadchla, proto se zřejmě brzy dočkáte bližší recenze.

Čtvrtý francouzský operátor způsobil revoluci i v České republice

Článek 'Čtvrtý operátor způsobil ve Francii revoluci' udělal záhy po svém uveřejnění malou revoluci také u nás. Na facebookových stránkách jednotlivých mobilních operátorů jej lidé začali hromadně uveřejňovat s ne příliš lichotivými komentáři, povětšinou dožadujícími se změny k lepšímu. Je jasné, že ta hned tak nenastane a vox populi zůstane zcela nevyslyšen, protože nikdo ze stávající kartelově dohodnuté a státním - zajisté dobře honorovaným - úřadem posvěcené trojky si dobrovolně neukrojí byť korunu ze svých plánovaných zisků. To by přece nebylo vůbec košer směrem k akcionářům. Tak jako u všech velkých korporací, jde i zde v první a poslední - tedy jediné - řadě o zisk. Bez ohledu na cokoli. A miliardy, vyhozené do nesmyslných reklamních kampaní, jež mají za cíl jediné - totiž zamaskovat to velké nic ve vztahu s jejich zákazníky - se nyní ukazují ve své nahotě jako zcela bezúčelně vyhozené. Věřte tomu, že by stačil týden na to, aby přešla polovina všech "loajálních zákazníků" od jakéhokoli z operátorů, pokud bychom měli skutečně na výběr. Nikdo totiž doopravdy nemá rád svého mobilního operátora... tedy pokud se nejmenuje free mobile.

AirBank: a to je všechno?

Mediální experti se teď předhánějí v názorech na novou kampaň nové banky. Mám pocit, že všichni díky tomu, že patří do portfolia nejbohatšího Čecha, čekali malý zázrak. Jako kdyby skutečná tvořivost byla přímo úměrná výši nahromaděného majetku. Není! To dokázal už Jyrka Paroubek při poslední volební kampani. A tak i AirBank je jen nudnou sázkou na vyzkoušenou jistotu, jen bohužel opět nedošlo k pochopení elementární pravdy. Podobných vykradených kampaní jsme byli v minulých letech svědky ve vícero případech. Dokonce podezřívám marketéry a reklamky, že celkově tak nějak došly nápady a tak po večerech sjíždí youtube a kopírují vše, co má vysokou sledovanost. Ovšem i zde platí, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž, což v případě tak nudného a nemilovaného segmentu jakým jsou banky platí pětinásobně. Dělat si povrchní srandu z poplatků pomocí vykradeného spotu od Applu je hezké, ale dovolte mi se zeptat: AirBank - to je všechno, čeho jsi schopná?

Horská služba: geniální aplikace

Jsou aplikace, jež jsou předem odsouzeny k zániku. Většina takových nese logo některé z velkých firem. Mám pocit, že většina "značkových" aplikací dnes vzniká proto, aby "něco bylo" a protože "konkurence má taky něco takového". Takové aplikace jsou od začátku tak dokonale mimo mísu, že jejich životnost nepřekročí sezónu jednoho měsíce. Chybí pochopení obrovského potenciálu, chybí tvořivost, chybí záměr. Zůstává bezzubá bezradnost a peníze vyhozené z okna. Jsou ovšem i čestné výjimky. Mám pocit, že Česká Pojišťovna má v tomto ohledu docela šťastnou ruku. Po prvenství v "reportingu nehod", který je sice prakticky k ničemu, ale Česká na něm alespoň vyvařila obrovské P.R. (protože měla na chvíli doopravdy o čem mluvit) nyní přichází coby partner naprosto skvělé appky. Tedy skvělé, pokud se řadíte mezi stejně postižené blázny, jako jsem já sám. Pro outdoorové nadšence je to must. Jmenuje se Horská služba a nabízí přesně to, co nabízet má. Pokud jste někde v horách v průseru, stiskem jednoho tlačítka přivolá pomoc nejbližší stanice horské služby a rovnou zadá vaše GPS souřadnice. Mimo této geniálně jednoduché funkce navíc nabízí reporting horských středisek, sněhové pokrývky a aktuálního lavinového nebezpečí. Obrázkový návod první pomoci je už jen "sladkým bonbónkem" navrch. Skvělé je, že Česká Pojišťovna tuto aplikaci ani nevyvinula, ani (dle všeho) nezadala - stala se jen jejím exkluzivním partnerem. To neurazí, protože míra její přítomnosti je velmi decentní. Podtrženo, sečteno - takhle se to má dělat.

pf 2012 (v 2.0)

Nasloucháme vám: tak ještě jednou Happy New Year Boys & Girls. :-)

pf 2012

Konečně poctivá česká reklama, která si na nic nehraje

Facebookem se šíří lavina s názvem 'Znalosti a inovace', jež se týká motivačního videa, které vzniklo na zakázku Ministerstva školství. O videu se seriózně a s náležitým despektem píše ve včerejším článku Hospodářských novin Studenti, podnikejte a budete mít bourák i blondýnu, nabádá videoklip ze státní dílny, ale mně přijde, že máme konečně co do činění s poctivou českou reklamou, která si na nic nehraje.


Tak si to pojďme shrnout:
a) Hlavní motiv je vykradenej z Ratatouille - v české reklamě poslední doby naprosto běžný jev, kterému se říká 'inspirace ze zahraničí'.
b) Určitě to hodilo balík všem zúčastněným (ve hře je padesát míčů z EU a anonymní ministerský úředník si právě teď rve vlasy, protože doufal, že tohle dílko v tichosti zapadne jako stovky jiných předtím).
c) Absence idei, nízkonákladová (svatební) produkce, bezduché herecké výkony, orientace na buranské atributy - prostě česká buranská vepřo-knedlo klasika se vším všudy.
d) Politický bullshit k tomu: "Nápad vznikl přímo v ministerském týmu. Chtěli jsme šokovat, to byl záměr." vysvětlil jakýsi Lukeš. Co k tomu dodat, snad jen že lidé už stejně žádné iluze o tom, kdo tam sedí nemají.
e) Chudák Pleva, který je autorem a dosud točil pouze svatby je v tom naprosto nevinně. Prostě bílej kůň. Ikdyž i on své dílo hájí: "Studenti dokážou ocenit nadsázku."


Co je na tom celém nejzajímavější je fakt, že soudruhům z ministerstva se podařilo něco, o čem všichni novodobí vykradači zahraničních reklamních hrobů jen sní - jejich videa si někdo všiml. Hovoří se o něm. Vzbuzuje vášně. Vůbec bych se nedivil, kdyby se v naší šibnuté kultuře stala z pana Plevy další rychlokvašená celebrita, co začne točit podobná reklamní receso-videa ve velkém.

Nikdo nemá rád svého mobilního operátora

Dnes mi volal jeden sympatický mladý muž z výzkumné agentury ohledně mojí spokojenosti s datovými službami našeho mobilního operátora v zahraničí.
"Máte deset minut?" začal.
"No tak povídejte." opáčil jsem.
"Jak jste se o službě Travel & Surf dozvěděl?" zeptal se mladík.
"Někdo mi o ní řekl v autě po cestě do Rakouska." odpověděl jsem.
"A mimo tento způsob?"
"Nijak."
"Žádná reklama nebo leták ve značkové prodejně?"
"Ne, já nikam nechodím a jsem zaplaťpánbůh odříznutej od médií."
"Dobře," pokračoval mladík, "mohu se zeptat, jak jste byl se službou spokojený? Odpovědi řaďte na stupnici jedna až pět."
"Normálně, řekli mi o ní, zavolal jsem jim, zapnuli to, fungovalo to."
"Hodnotil byste tuto službu jako: skvělou, kvalitní, důvěryhodnou, funkční, sympatickou, krásnou, barevnou, sexy a já nevím jakou - každou jednotlivou odpověď ohodnoťte na škále jedna až pět." pokračoval tazatel.
"Nezlobte se, ale tohle jsou marketingový žvásty. Já vás nemám ani rád, ani nerad. Prostě mi o tom někdo řekl a já jsem si to zapnul, protože jsem to potřeboval. A vůbec nic jsem u toho necítil, ani si o tom nic nemyslím."

"Ano, chápu, je to váš názor. Doporučil byste tuto službu někomu..." nedořekl, protože jsem ho přerušil.
"Nedoporučil, protože je to stejnej rip-off, jakej nabízej všichni."
"Víte jaká je vaše průměrná měsíční útrata u nás?"
"Netuším, a teď mi dochází, že vlastně ani nevím u jakýho operátora jsem."
"Moc vám děkuji a přeji pěkný den." odtušil kluk a zavěsil.
"Díky a nashledanou" už jsem nestačil říct.

Kdy konečně marketéři-všech-zemí-spojte-se pochopí, že vyhazují milióny korun za nic? Za jedno velké a prázdné nic? Kde nic není, ani čert nebere, říkávalo se. Nikdo nemá rád svého mobilního operátora nebo banku a ani miliardy vražené do reklamy to nezmění. Podobné přiblblé dotazníky pak existují jenom proto, aby jejich prostřednictvím marketéři prokazovali svoji potřebnost.

Reklama = opakovaný klam

Nedávno jsem jel autem po Radlické směrem do města a mé oko padlo na boční stěnu jednoho domu. Byl na ní obrovský billboard OC Nový Smíchov, který sděloval velkými písmeny NOVÁ REALITA. Padl na mě smutek z obrovské bezduché prázdnoty naší kultury, jejímiž produkty jsou podobné výtvory. Udělal jsem si tehdy následující poznámku: "Všichni vědí, že to tak není, ale udělají to. Vydělají peníze, celkově jdou ale do ztráty, protože ztrácí čas, energii a vědomí sebe samých. Nikdo dopředu nepředpokládá, že by klam obsažený zde někdo vzal vážně. Sdílí nic. Bezduchý, bezobsažný klam. Ztráta pro tvůrce i příjemce takové zprávy. Prázdný klam."

Víte, jsem smutný z toho když vidím řetězec událostí, jenž musí být spuštěn, aby něco podobného vzniklo. Když si uvědomím, kolik lidí tomu dalo pozornost, jaké zdroje musely být použity a na konci je jen jedno obrovské prázdné NIC. Na reklamě mi vždycky nejvíc vadila povrchnost a pomíjivost. OC Nový Smíchov mám vlastně docela rád, protože posledních patnáct let života jsem tak či onak spjat se Smíchovem a líbí se mi, jak dali dohromady Anděl a okolí. O to víc mě to mrzí. Tento billboard (stejně jako 99% všech ostatních) odráží bezradnost a prázdnotu našeho současného světa, jehož opakované klamání prostřednictvím re-klamy je jedním ze základních pilířů.

P.S. Děkuji Jardovi Duškovi za termín reklama = opakovaný klam.

Zkáza jménem procurement

Motto: Lidi jsou různý a různý koníčky maj.

Za svých dvacet let v oboru jsem zažil lecos. K těm nejbizarnějším historkám asi patří podpis dvacetimilionového kontraktu na jeden vánoční event s jedním mobilním operátorem ve 04.40 ráno v jeho kanceláři, kterej jsme stejně nakonec o dalších sedm mega přešvihli. Taky mě bavilo, když jsme si kdysi s jedním šíleným brand managerem vyměňovali nové kopie smluv a on trval na tom, že tu starou musím roztrhat. "Jasně," říkal jsem mu "udělám to hned, jak zavěsím." "Ne," trval na svém on, "chci slyšet, jak ji trháš." Nevěřícně jsem se podíval na sluchátko (tehdy ještě nebyly mobily) a potichu zařval "WTF?" Stejný šílenec, o kterém se tradovalo, že pravidelně jí kočičí granule mě pak nechal asi devětkrát předělávat stín na nějakém vizuálu, který měl viset v asi pěti obchodech. Pamatuji si, že během osmé schůzky jsem ho už neposlouchal, protože jsem se usilovně soustředil na to, aby dostal rakovinu a už jsme se nikdy nemuseli setkat. Ano, tohle všechno jsou historky z kategorie, o které natočili film Truth in Advertising. Doporučuji!

Ovšem dnes vám přináším jiné video. Představte si svět, který je tak trochu na hlavu. Svět, kde můžete s holičem vyjednávat o ceně za to že vás ostříhal, kde se v restauraci pohádáte o výši útraty a taháte nesmysly až z paty, svět kde neplatíte za služby a místo toho bullshitujete nebohé dodavatele s otřepanou historkou o tom, že jim "příště zase dáte byznys". Svět, který je tak absurdní, že nemůže být skutečný. A přece existuje. Každý kdo někdy jel v korporátním byznysu je potkal - kluky a holky z procurementu. Co na to říct, je to asi jako s metařema - někdo tu práci dělat musí... Myslím, že jsem tohle video už kdysi sdílel, ale že mu tehdy chyběly české titulky. Takže ještě jednou, protože tohle fakt nestárne.

Všichni pracují na obrovské ztrátě

Nedávno mi jeden kamarád říkal o jednom našem společném známém, který v minulém roce vydělal slušné peníze, protože udělal nějakou větší zakázku pro jistou reklamku, která pracuje pro jeden z hypermarketů. Chvíli jsem tu větu  v sobě nechával doznít a v zápětí přišla odpověď: "Všichni pracují na obrovské ztrátě." Uviděl jsem v čem. V samotném základu. Ta reklamka totiž vznikla vykradením aktiv jiné reklamky, která byla vykradačům dlouholetým zaměstnavatelem. To je první velká černá díra. Vztah mezi tou novou reklamkou a zadavatelem z hypermarketu je založen na korupci (jako většina vztahů v reklamní branži). To je další černá díra. Došlo mi, že ten kdo v jakékoli fázi pracuje pro řetězec vztahů, plný podobných černých děr nemůže sám zůstat nedotčen. Všichni pracují na obrovské ztrátě sebe.

Proč o tom píšu? Je mi to vlastně docela fuk, jen jsem si uvědomil a sdílím poznání, že korupce sama o sobě není vůbec žádný problém. Objeví se totiž vždy a všude tam, kde je nedostatek tvořivosti a Ducha. Podívejte se na libovolný díl seriálu Boardwalk Empire a pochopíte, o čem hovořím. Ti lidé si dobrovolně vybrali život v pekle a jejich výběr se stal jejich osudem. Poznali jste se? Pak věřte, že v tom nejste sami. Výše uvedený příběh se dokonale hodí na minimálně tři konkrétní subjekty, vesele působící na našem trhu, jejichž příběh osobně znám. Když řeknu, že podle podobného vzoru u nás pracuje 90% subjektů v branži, nebudu moc přehánět.

Miluji hypermarketové letáky!

Miluji letáky a nabídkové katalogy hypermarketových komodit. Ne že bych tam chodil nakupovat, tenhle rakovinotvorný zážitkový 'luxus' už delší dobu nepěstuji a nehodlám na tom nic měnit. Důvod mojí lásky je jinde - skvěle hoří. Za komančů jsme byli odkázáni na noviny a mělo to taky něco do sebe - upálit občas Husáka nebo Brežněva. Díky permanentně chybějícímu toaletnímu papíru byla ovšem škála využitelnosti novin širší, než je tomu dnes. Avšak s prožitkem napěchovaných kamen, plných krásně barevných, esteticky vytříbených a obsahově bohatých hypermarketových letáků, jež jsou navíc plné úžasných obrázků a slev a NYNÍ ZCELA ZDARMA se to nedá srovnat!

Rekapituloval jsem si efektivitu jednotlivých letáků a sestavil si svůj soukromý top 10 žebříček: úplně dole jsou katalogy luxusních značek. Například takový GANT nehoří skoro vůbec. Asi za to může vysoká gramáž papíru a všechny ty laminace, impregnace a já nevíc jaké -ace, aby to vypadalo luxusně. Jeho jedinou výhodou je tedy fakt, že chodí pouze dvakrát ročně. Vím, že se sem řadila i IKEA, ale ta z nějakých důvodů přestala futrovat katalogy do schránek, tudíž nejsem schopen posoudit jejich současnou hořivost. Střední třída jsou všechny ty sámošky, co se tváří jako něco extra. Ty hoří tak napůl a když je venku blbej tlak, tak vůbec. Obecně, všechny ty lesklobarevné šunty blbě táhnou. Můj jednoznačný favorit a vítěz testu hořivosti jsou letáky od Kauflandu. Používají nejšuntštější papír s nejbledšími barvami na trhu. Díky nulové výrobní kvalitě tak, na základě mojí osobní zkušenosti, garantuji, že Kauflandem zatopíte vždycky!

Marketingové kolo (ne)štěstí

Motto: "Dělám tuhle práci přes dvacet let a jedinej důstojnej tendr, kterej jsem kdy zažil, byl ten od Google."

Někdy v polovině tohohle roku jsem se zúčastnil jednoho z (doufám) posledních reklamních tendrů své kariéry. Šlo o nový, údajně naprosto výjimečný produkt, ze kterého si měli všichni sednout na prdel. Tedy především se to asi týkalo agentur, jež díky potencionálně obrovskému revenue přicházely v submisivních a k jakékoli nedůstojnosti vyzývajících pozicích. První co mě zarazilo byl sídlištní barák kdesi na okraji Prahy, do kterého jsme přijeli prezentovat. "Tohle teda není moc classy." napadlo mě při vstupu. Začal jsem tušit zradu. Ta se cele naplnila při osobním setkání v zasedačce, kde bylo na pěti metrech čtverečných bez oken namačkáno ve třicetistupňovém vedru asi osm marketingových odborníků. "Tak tohle je ten dream-team?" rozhlédl jsem se s nemaskovaným utrpením okolo sebe. Průměrný věk činil dvacet šest let, zkušenostmi tak dvacet tři. Nic proti mládí, mládí vpřed! Ale... jestli tohle reprezentuje nový revoluční a unikátní produkt, jenž má změnit trh, tak se asi nejspíš někde stala chyba. No, nebudu to prodlužovat, prezentace 2.0 pro lidi 1.0 je vždycky utrpením. Tady byla o to větším, že ji jeden z marketérů zahájil slovy: "Sešli jsme se kvůli BTL konceptům pro náš xy..." a v místnosti bez oken bylo během chvíle třicet devět stupňů Celsia. Za celou moji dvacetiletou kariéru si pamatuji na tři nedůstojné prezentace, u kterých dodnes lituji, že jsem po první třetině nezaklapl laptop a neodešel. Tohle byla jedna z nich. Hned jak jsem se nadechl čerstvého vzduchu jsem si slíbil, že tahle byla poslední.

P.S. Pro případ výskytu podobné situace s sebou začnu nosit skládací kolo marketingového (ne)štěstí. Stačí ho jen vytáhnout a říct: "Víte co? Zatočte si a okamžitě vyhráváte."

Jakého koně sedlá vaše značka?

Motto: Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.

Dakotské přísloví





O marketingu a reklamě toho již bylo napsáno tuny. Od dávno překonaných Kotlerovsko-Vysekalovských teorií, jež byly psány mrtvým jazykem minulého století, kam taky patří spolu se všemi svými děleními na ATL a BTL, analýzami SWOT a nesmysly kolem budování identit značek, až po sofistikovaně se tvářící diskuze novodobých sociálně-engagementových rádoby marketérů o tom, jaké druhy technik fungují v sociálních sítích. Dokonce se pořádají na tahle nesmyslná témata konference, kde obtloustlí pánové prezentují své někdejší úspěchy. Něco vám povím: tenhle kůň je dávno mrtvý, dámy a pánové.

Přitom je to tak jednoduché. Všechno, co máte jsou dvě sekundy, během nichž můžete zaujmout tak, aby se vaše myšlenka rozšířila, protože jedině tak zvítězí. Nejhorší smrt je smrt z vyděšení. Mám pocit, že denně jsme svědky desítek hromadných sebevražd, páchaných bezradnými brand manažery díky absenci ideí, jež by se mohly rozšířit. Žijeme v prostředí úpadku a degenerace kultury a současný marketing a reklama ji jen věrně ilustrují. A tak namísto skutečných IDEÍ 2.0, jež by pohly světem a šířily se samovolně jako virus, se až po krk brodíme lepkavě smradlavou bažinou indiferentního světa produktů a značek SSDN 1.0 (Same Shit, Different Name) a ve skutečnosti už dávno nemáme na výběr, protože z přetlaku komodit se jen za pomocí lží snažíme vytvářet něco extra. Jenže lidé už dávno nejsou blbí. Podívejte se, co o tom říká legendární Seth Godin ve své TEDovské přednášce.