Musím říct, že mě upřímně potěšila i pobavila pestrost náhledů, jimiž může být náš 'přechod' zvenčí vnímán. Zůstal jsem ale trochu v rozpacích nad tím, jak 'obhájit' pozici agentury, která dělá co ji baví. Jak obhájit život sám? Jak mám psát o tom, že nám v celé šíři a hloubce došlo, že jsme se ocitli v druhé polovině času in-between (tedy úseku mezi) narozením a odchodem a nemáme už dál čas ztrácet čas? Co mám říct, abych se sám před sebou nepropadl hanbou za to, že jsem dvacet let chodil za prachy s klientama, kteří mě nezajímali a produkoval pořád dokola jedno velké nic? Nakonec mi pomohla věta z redakčního emailu: "Dělat co je baví by chtěli všichni, ale nakonec udělají vždycky ústupky. Maximálně se snaží, aby práce, kterou klient seškrtá, nakonec nevypadala úplně strašně, když už si za ní nemohou stát."
Pochopil jsem, že musím napsat o všem, co už mi za ty ústupky nestojí. Zde je naše 'obhajoba':
Stalo se mi to někdy v květnu minulého roku. Odjel jsem prezentovat jednomu korporátnímu klientovi. V zasedačce byli všichni, přibyla ovšem ještě jedna paní, která se vrátila z mateřské. Ženám po mateřské většinou dramaticky chybí životní energie. Přinesli jsme skvělou ideu, kterou tahle paní nakonec napůl a ještě blbě vykradla, aniž by řekla alespoň “bů”. Dobře, na podobně nedůstojné jednání jsem si v české reklamě za ta léta zvykl. Na co jsem si ale nezvykl je, že vás někdo bezostyšně energeticky vysaje a poškodí jen proto, že si říká ‘zadavatel’. Týden jsem se dával dohromady a následující pondělí jsem všem zaměstnancům Limonády řekl: “Už nikdy nevkročím k žádnému klientovi z pozice zaměnitelné reklamní ficky.” Tato věta spustila události roku 2011. S mým společníkem jsme se dohodli, že Limonádu 1.0 řízeně přivedeme do bodu nula a od nového roku začneme v NOVÉ LIMONÁDĚ 2.0 společně a svobodně dělat jen to, co nás doopravdy baví. Sehnali jsme si investora, se kterým nyní připravujeme pestrou škálu vlastních projektů pod novou paralelně fungující značkou Limeade, což vyplňuje 80% našeho času a kapacity. Zbylých dvacet procent jsme vyčlenili pro nové klienty, které si ovšem velmi pečlivě vybíráme. Dohodli jsme se, že se nebudeme zúčastňovat výběrových řízení, protože nám to přijde nedůstojné. Neděláme rozpočty, ani nevyjednáváme s prokurmentem, protože to co poskytujeme je zcela výjimečné. Ten, kdo si tu výjimečnost uvědomí s námi jedná jako rovný s rovným. Dohodli jsme se, že máme li začít pro někoho nového pracovat, musíme dopředu vědět PROČ pro něj chceme pracovat. Prakticky to vypadá tak, že osm z deseti nových příležitostí odmítáme, protože na ně nemáme čas a ty dvě, na kterých se vědomě rozhodneme tvořit, přinesou 80% užitku. Život je o lidech které potkáte a o tom, co s nimi vytvoříte. Když jsem se ohlédl za svou dvacetiletou reklamní kariérou, uviděl jsem jedno velké nic. Dávno zapomenuté kampaně s dávno zapomenutými lidmi. A to jsem se prostě rozhodl změnit.
Petr Václavek, NOVÁ LIMONÁDA 2.O
